Ráno nás vítá mnohohlasým zpěvem ptáků, je tu ryk opravdu obrovský. Ale je to konejšivé a pěkné, nikoli rušivé.
Na snídani jdeme do města a hned poté vyrážíme k moři. Táta pořád fňuká (nebo prudí?), že tam stejně nebude, že půjde za chvíli na pokoj, protože nikde není stín a nikde si nelehne. Ponecháváme ho pod slunečníkem u plážové restaurace a vydáváme se hledat stín...A záhy se nám daří. Jirka objevuje dvoulůžkovou dřevěnou konstrukci ve stínu pod stromy. Zabíráme ji, Jirka se vrací pro tátu. Ten, jak náš nález uviděl, přestal frflat a je konečně spokojen. I když mu chybí těch 10 cm molitánku pro plné pohodlí.
Jirka půjčuje okamžitě surf a užívá si to. Musíme konstatovat, že mu to moc jde! Záhy donutí i mne, abych to zkusila taky. Pro začátek vleže. Kladu se na prkno a pánové mě posílají po vlně ke břehu. Ha, je to skvělé. Úžasná jízda na vodní horské dráze... Hoši se mému surfování smějí a trochu se bojí, abych v těch 50 cm vody, kde jedu, prkno nezničila...
U moře jsme strávili celý den, lehce jsme se přes veškerou snahu o krytí připálili, ale užili jsme si to. Zejména Jirka. Večer byl docela rozlámaný a měl pohmožděnou ruku - když mne jednou pouštěl po vlně, zamotalo se mu lano kolem ruky...
Surfování jistě také dokáže být pěkná závislost. Ale já bych k úplné pohodě potřebovala něco jako dýchací přilbu, abych se nebála ponoření do vln...
Žádné komentáře:
Okomentovat