Budík nás probouzí ve 2.20 hodin. Vycházíme ve 2.40 hodin. Je 18°C, jasná obloha. Jdeme jen Jirka a já. Kráčíme mezi barevnýma stánkama, svižným krokem. Jde se moc hezky, zjišťujeme, že voda a sušenky jsou všude, tak zásoby pro nás má Jirka jako cvičnou zátěž. Čelovky nevyužíváme, cesta je osvětlená zářivkama. Jakmile vystoupáme trochu výše, vidíme nejen cestu vinoucí se nahoru - vlastně na horu - osvětlenou zářivkama, ale také černočernou oblohu posetou spoustou hvězd. A co je fascinující - hvězdy se zdají níže než my! Tento zážitek je pro mne úplně nový. Záhy svlékáme mikyny, jdeme jen v kraťasích a triku. Stále jdeme svižně, Jirka mi rozkládá tátovy hůlky a já brzy zjišťuji, že jsou skvělé, hodně mi pomáhají. Trochu jsem pro místní jako klaun, protože nedokáži ze začátku zesynchronizovat pohyb s hůlkami, ale brzy se dostávám do správného rytmu a už to jde. Až na občasné výpadky... Jde se mi každopádně s holemi moc dobře. Dvakrát si při výstupu dáváme čaj, poprvé nám ho automaticky servírují i s mlékem. No co už, krčím rameny, nějak to dopadne. Druhý silný černý čaj piji jen s cukrem. Po jeho vypití to se mnou při prvních krocích mávne, jako by v tom byla droga nebo alkohol. Ale asi to bude tou výškou! Nebýt hůlek, seklo by to se mnou doprava mimo stezku...
V posledních metrech před vrcholem se už lidé řadí na krajích schodů, my ale jdeme až ke chrámům, na samotném vrcholu. Křesťanský stánek boží nenacházíme. Policajt nás nutí zout boty, což je při 13°C kruté! Co nejdéle ho ignoruji, ale nakonec mne vyhmátne, tak boty sundávám. Ale jen na chviličku. Oblékáme si všechny zimní doplňky co máme s sebou a scházíme níže na schody, abychom viděli vycházející slunce. Úplně jasno není, trošku oblohou proplouvají mraky. Scházíme cca 5-10 metrů, zaujímáme polohu pro fotografování a kochání se východem slunce. A už to začíná. Fotoaparáty se předhání , pořizujeme spoustu snímků, každou chvíli se obraz mění, stále je obloha trochu oblačná, není tak jasno jako v noci. Sluníčko se klube jen pomaličku, hledá si cestu přes mraky. Z údolí od jezera se táhne mlha a postupně částečně zalévá prostor pod námi. Chladneme, zimní doplňky jsou nezbytné, dáváme si i kapuce. Fotoaparát se nezastaví. A pak najednou jako výbuch se rozjasní, sluneční záře se rozlévá po kraji. A už jsou tu kusy modré oblohy. Neskutečně silný zážitek.
Jirka rozhoduje, že ještě jednou jdeme na horu, že bude pěkný výhled i na druhou stranu. Má pravdu. Na protějším kopci a obloze se rýsuje pyramidový stín naší hory. Neuvěřitelné, zázračné, divukrásné! Nic takového jsem nikdy neviděla...
Při sestupu dolů plně využívám Dušánkovy hůlky. Ze začátku mi zase trvá naučit se chůzi ze schodů, vzbuzuje to opět všeobecné veselí. Snad tak divně nejdu ne?!
Ze schodů je to z neznámých důvodů těžší, ale i když nejdu úplně dobře, hůlky mi hodně pomáhají. Předbíháme lidi, daří se nám jít rychle.
Pod horu přicházíme v 9.15 hodin. Unavení, ale nadmíru spokojení. Mne pobolívá pravé koleno - ale jen lehce.
Snídaně byla skvělá, hojnost chlebů (nikoli toustových!) hoši mají nudle, zeleninu, kari. Výborný černý čaj. Cítíme se po snídani jako znovuzrození.
Hned odcházíme na autobus do údolí Huttonu. Jak cesta probíhala nevím, protože jsem velice rychle vytuhla.
Na autobusovém nádraží byl mumraj. Nacházíme náš autobus, jede cca za 15 minut, což je fajn. A vyjíždí načas! Já si sedám téměř dopředu a protože jsem vyspaná, celou cestu se kochám výhledy. Cca v půli cesty se uvolňuje místo vedle řidiče, tak jsem hned vpředu. To je krásné! Vzdálenost 47 km jedeme dvě hodiny. Silnice je z velké části v rekonstrukci, tak s námi autobus hází na všechny strany. Výhledy jsou stále krásné, zejména na svahy plné čajovníků. Jednou ho vystřídal lán pórku. Část cesty vidíme vlak na protější stráni jedoucí stejným směrem. Přijíždíme do Nuvara Elija, města plného domů po angličanech. Ale co se týká historických památek nebo jakýchkoliv zajímavostí není tu vůbec nic. Procházíme městským parkem, který má být nejkrásnější v jižní Asii... Teď tomu tak není - možná až rozkvetou všechny ty květiny, co nedávno zasadili, tak ano...
Žádné komentáře:
Okomentovat