V prostorném pokoji se nám spí dobře, při 25°C nevyužíváme ani větřák. Včera jsme při výběru pokoje odmítli jeden naproti stavby nového hotelu, abychom nebyli ráno rušeni. To jsme ovšem nevěděli, že u tohoto našeho je škola. V 7 hodin ráno začal takový krásný mumraj dětských hlásků, spíš řev jak všude na světě, kde je velký shluk dětí. Táta ale chrní ze všech nejdéle, jeho alergie na děti se projevuje až cca v 7.45, kdy se začíná vrtět a vrčet, jak kvůli tomu nemohl ráno spát.
Dnes se nijak nehoníme, je už 9.30 a teprve se pomalu chystáme vyjít... Ráno párkrát sprchlo, bylo pod mrakem, teď se lehce dere sluníčko.
Bereme si tuk tuka, který nás veze nejprve na hřbitov anglických vojáků. Je krásně udržovaný, plný květin - jsou to důstojné bílé náhrobky se jmény, věkem, obrázkem znázorňujícím příslušenství buď k letce nebo k námořníkům nebo k domorodé jednotce... Poté jsme zavezeni do výrobny šperků, sledujeme průběh od opracování drahokamů až po zasazení do drahého kovu. Shlédli jsme i film o těžbě kamenů a světe div se - v češtině! Prohlídka byla zajímavá, na závěr byla prodejní výstava šperků, opracovaných kamínků. Kamínky byly ve velkém množství barevných odstínů, některé byly nevídaných tvarů i názvů - například kočičí oči nebo měsíční kámen...
Pokračujeme k botanické zahradě, nacpaní do tuktuku.
Zahrada je úžasná! Nádherně upravená, s velkým množstvím zajímavých stromů. Jedná se o původní královskou zahradu. Prohlížíme palmy s obřími plody, velké množství palem rozmanitých tvarů, výšek, stupňů obalení. (Ale klasické palmy terminus technikus "palmy obalené" tu nejsou). Procházíme pod stromy, které jsou obsypané kaloni, bylo jich tam takové množství, až z nich šel strach. Puch z jejich trusu se linul do daleka, je z podivem, že přímý zásah z vrchu dostal jen Jirka a to jen jednou.
Nádherná byla královská alej - rovná cesta lemovaná vzrostlými palmami. Obdivovali jsme bylinnou zahrádku, také stromy s velmi zvláštními kořeny. Prošli jsme zónou, kde je nebezpečno, neboť hrozí pád jack fruitu. A že byl strom hodně obsypaný!
Orchidejový pavilon nás už ničím nepřekvapí, orchideje nás nejvíce dostaly na Taiwanu, před 5ti lety, kde jsme je viděli ve velkém množství a rozmanitosti. Tehdy se u nás prodávali jen vzácně, tak okouzlení bylo o to větší a již ho od té doby nic v oblasti orchidejí nepřekonalo.
Ze zahrady máme namířeno do muzea čaje, které je na opačné straně města. Náš tuktukář nepochopil, kam chceme jet, když zjistil svůj omyl, tak chtěl připlatit - a hodně. Tak jsme ho vyměnili. Muzeum čaje bylo vysoko na kopci, chudák náš nový tuktuk se tam taktak doplazil. A tím se vysvětlil i důvod vysoké ceny, co si stanovil předchozí řidič... Takhle týrat vozidlo, které ho živí, riskuje jen opravdu odvážlivec (a nebo majitel osvědčeného stroje, který si v případě obtíží na koleně opraví).
Muzeum čaje byla vlastně bývalá továrna na výrobu čaje, dřevěná velká budova se spoustou starých strojů na drcení čaje, svinutí, sušení, fermentovací podložky, sušící síta, balící stroj. Na závěr jsme v horním patře dostali šálek lahodného zeleného čaje.
Z kopce dolů jel tuktuk bez motoru - takže to vlastně tento šofér měl dobré, do kopce sice svému miláčkovi dal zabrat, ale z nazpět peníze ušetřil. Zavezl nás na vlakové nádraží, kde jsme koupili lístek do Hattonu. Chtěli jsme 1. třídu se skleněným stropem a výhledem na hory, zavděk jsme museli vzít 3. třídu jen s jedním místem u okna... (Pokud jsme nechtěli čekat 3dny...)
Z nádraží jdeme pěšky přes tržiště, ale jsme docela mrtví (teda dnes já). Pohled na syrové maso mi moc dobře nedělá... Chceme vejít do chrámu Budhova zubu, ale kraťasy Jirky a Dušana, i když stažené ke kolenům, neprošly. Tak já a Dušánek relaxujeme na kraji jezera a Jirka jede tuk tukem pro dlouhé kalhoty (spočítali jsme si, že cesta za tuk tuk je menší než zapůjčení pruhu látky - za tu tady chtějí 300 rupií). A odpočinek nám dvěma nakonec docela bodne. Jirka přichází se zprávou, že za 5 minut začíná divadelní představení, rychle mu odsouhlasuji, že na ně půjdeme. Dušánek něco vrčí, ale jsme v přesile, tak jde taky. Máme místa na balkoně, vidět je docela dobře. Tance, hudba, žonglování, nakonec představení s ohněm. Oheň byl opravdový, stejně tak závěrečné chození po žhavých uhlících.
A už jdeme do chrámu, bezpečnostní opatření jsou zde přísné, paní mi nakukuje do batohu, přehrabuje se v něm...
V chrámu si prohlížíme vnitřní starou dřevěnou část a pak se zařazujeme do fronty - a nevíme v podstatě na co. Jsme jedni z prvních, mysleli jsme, že se někam posuneme, ale nakonec čekáme cca 20 minut téměř bez pohybu vpřed. Na rozdíl od ostatních, kteří trpělivě a v náboženském rozjímání čekají, jsme propocení, lehce znechucení a trochu nám to připomíná socialistické kupení se před obchody. Taky se někdy přesně nevědělo, co dovezou, jen že to bude něco nedostatkového... Přesně v 18.30 prochází kolem nás mnich v oranžovém hábitu, docela vypasený a jak Dušánek zkušeně konstatoval: ten není jen na misce rýže za den... Pak se zástup dal do pohybu a my při pomalé chůzi bez zastavení letmo shlédli cíl tohoto shromáždění - schránku, kde je budhův zub. Ha. A je to. 15 vteřin a dost, něco mi to připomíná...
Chrám jsme pak již docela rychle opustili, vidina večeře byla lákavější než cokoli jiného. Jirka nás vede do muslimské restaurace, kde si dáváme chutná jídelka v chlebových plackách. Hygiena je zde brána po svém, příbory se vkládají po použití do vody na stole, nůž se používá pro více stolů po sobě. No co už. Ovšem chuťové buňky máme uspokojeny...
Na pokoji si dáváme lahvinku údajně Srílanského červeného vína a docela si pochutnáváme...
Žádné komentáře:
Okomentovat