Spíme do osmi hodin, budíme se konečně zase do slunečného dne. Pofukuje vítr, je příjemně. Pomalu to směřujeme k snídani - dnes jdeme do Bezejmenné restaurace No name. Pánové si dávají srílanskou - je moc dobrá, místo rýže mají rýžové nudle, klasickou čočku dhal a novinkou pro nás je čerstvý nastrouhaný kokos s cibulkou, chilly práškem, rajčetem. Zajímavá chuťová kombinace.
Vlak nám odjíždí v 11.10 hodin, takže na balení máme času dost. Ochutnáváme včera zakoupenou mangovici - je lahodná, voňavá, ale opravdu po ovoci, nikoli uměle. Na vlak se necháváme odvézt tuk tukem.
Vlak má 20 minut zpoždění, ale to je ještě krásné. Usedáme pak na docela pohodlná sedadla. Cca po hodině jízdy začínají úžasné výhledy a rozhledy po krajině. Jak stoupáme pomaličku do hor, vidíme spoustu čajových plantáží, palmové lesy s podrostem, který jsme viděli v botanické zahradě. Vystupujeme v Hattonu, po 2,5 hodinách jízdy. Ale to ještě nejsme v místě určení. Nastupujeme ihned do autobusu, který je záhy narvaný a 1,5 hodiny stoupáme po křivolaké, serpentýnové silnici do hor. Výhledy jsou zase nádherné, kroužíme kolem krásné přehrady. Naštěstí sedíme, sice každý jinde, ale to je vedlejší. Vzala jsem na klín cca 8miletého klučíka, který s tátou stál u mne. Byl naštěstí éterické dítě, drobňoučký, štíhloučký. Moc nadšený ze mne nebyl, ale jeho táta byl rád, že jsem se ho ujala. Věděl proč - cesta byla opravdu nekonečná. Naštěstí bylo opravdu na co se dívat, ale rovně nejel autobus ani 10 metrů...
Vystupujeme na poslední zastávce, u Adamovy hory.
Kromě zastávky autobusů je zde plno stánků. Ponecháváme tátu na schodech před jedním stánkem a jdeme s Jirkou hledat ubytování. První tři jsou opravdu dost spartánské, temné místnosti jen s lůžkem a společným tureckým záchodem na chodbě - to je i nás moc. Ale další, Mango hotel, nás zaujme. Nu, ale stejně ještě pokračujeme dál. Ještě máme jednu nabídku - prohlížíme o hodně lepší hotel, ovšem nejméně trojnásobně drahý. Máme tu být sice jen jednu noc, přesto se nakonec rozhodujeme pro levnější variantu - Mango tree. Po ubytování se vydáváme na procházku. A přichází bouřka. A docela silná. Provazce vody crčí z nebes. Za chvíli je cesta plná kalné, oranžové vody, která se valí kolem stánků, plachty nad nimi se prohýbají vodou. Po příchodu na pokoj zjišťujeme, že nám do něj lehce zatéká, ale fasujeme hadru a déšť se již mírní. Žádný problém. Je 18.30 hodin,stále ještě prší, ale opravdu už ne tak silně. Z hor se ozývá hrom. Jakpak bude ráno, kdy cca ve 3 hod se máme vypravit na Adamovu horu?
Žádné komentáře:
Okomentovat