Pánové se vyspali skvěle, já o něco hůře. Zvolili jsme spaní bez klimatizace, jen s větrákem nad hlavou. A ten větrák praskal v pravidelných intervalech a co víc - nezbavoval místnost jejího pachu plísně. Ač nový pokoj, krásné sociální zařízení, už jim plesnivěl strop. Proti zdejší vlhkosti se asi těžko bojuje...
Snídaně byla úžasná. Jestli ji přežijeme, tak už přežijeme všechno - nakrájené mango, papája, ananas, dále 2 banánky. Čaj, káva - pochopitelně z místní vody. A k tomu tousty. Bylo to skvělé, chutné, ovoce nádherně zralé...
Po snídani táta zkouší místní kola, protože okolí by bylo nejlepší projet na nich. Ale je to marné. Kola se zohnutými řídítky by byly i pro Jirku na hranici jetelnosti. Tak uvidíme, co vymyslíme. Třeba v centru města budeme mít více štěstí...
Štěstí máme, u další půjčovny kol, kde horská kola nejsou, se nás ujal tuktukář ihned vědoucí, po čem se pídíme - zavezl nás k půjčovně horských kol. Tam si táta vybral a tak my také. To je jiná jízda než na těch městských!
První ze všeho musíme najít banku a vyměnit peníze. To bylo něco! Za přepážkou úředník chce po Jirkovi pas, necháváme vyměnit 400 dolarů. Úředník si opsal údaje z pasu, ptal se, kde bydlíme, kolik se bude vybírat, s tím dokumentem šel za šéfem, který vše zkontroloval a předal to pak na pokladu. Pokladník vypsal kolik jakých bankovek vydává a nechal si podepsat stvrzenku, kolik bankovek předává a jakých a jakou celkovou částku. Celá transakce trvala cca 1/2 hodiny.
Odjíždíme k muzeu, kde velice letmo prohlížíme vystavené exponáty - předměty nalezené u místních staveb. Více nás zajímají samotné stavby. Putujeme od audienční síně, přes královský palác, čtyřúhelník, jedeme na sever k dalším chrámům a na závěr sjíždíme k lotusovému jezírku. Staveb je tu spoustu, vznikly poté, co byli místní lidé vyhnáni indama z Anuradhapury, tj. cca 11-13 století. Hodně je jich ještě z pozůstatky zdobení. Moon stone jsou před mnoha chrámy, táta je trefně nazval rohožkama a možná v tom bude kus pravdy.
Přestávku si dáváme kousek od záchodků, já od Jiříka fasuji toilet money, tj. několik 20ti rupií na WC, ať je mám do zásoby. Osvěžujeme se kokosovým mlékem a následně sníme i dužninu, kterou paní umě z ořechu vyseká mačetou.
Putování na kolech od chrámu ke chrámu je skvělé, pěšky by to bylo hodně úmorné a všechno bychom to za jeden den nezvládli. Za zmínku stojí - dágoba 56m vysoká, podobná těm v Anuradhapuře. Nedaleko od ní stojí bílá dágoba. Omítka září do dáli a údajně je původní, zachovala se díky tomu, že byla pokrytá příkrovem rostlin. Sochy 4 budhů jsou úchvatné, 2 stojící i ten ležící v nadživotní velikosti připomínají Abů Simbel.
Polunaruwa opravdu stála za to, i díky projížďce na kolech, kdy v dusném dnu nás to na něm pěkně ofukovalo.
Vracíme kola a tuktukem se necháváme odvéz k hotelu a posléze na autobusové nádraží. Tento tuktukář s námi jede jako by nás ukradl. V zatáčce nás skoro překlopí - pak už táta dokonce volá: "slowly, slowly". Kupodivu jsme to přežili a téměř hned nám jede autobus do Sigirie. Jízda v délce 65km místním autobusem trvá 1,5 hodiny, staví na každém rohu, na každé mávnutí. Nastupuje se i vystupuje nezřídka za pomalé jízdy. Posledních pár km jedeme tuktukem, veze nás k vybranému hostelu Flowers in.
Zůstáváme v něm, opavdu ho lemuje spoustu květin, rostlin v zemi i květináčích. Ještě ale není sezóna, tak jich moc nekvete. Procházíme do zahrady, kde je nám ukázán pokoj. Je vyzdobený taky květinovými motivy, je to až příliš barevné a květuplné, ale po chvilce aklimatizace zjišťuji, že to má své kouzlo, naplňuje to zcela název hostelu. Je vidět, že majitelka si dává záležet a že květiny miluje ve všech podobách - přes rostlé, k namalovaným až po vyšívané. To že voda v tomto květinovém ráji teče jen čirůčkem, jsme bohužel zjistili až pozdě. Ale teče - to je hlavní. Jsme tu stejně jen na jednu noc...
Večeři si dáváme kousek odsud a jako často to Jirka při objednávání trochu přehnal. Jídla jsou levná, tak si myslel, že jich bude malé množství, ale opak je pravdou. Porce jsou obrovské a jídelka jedno chutnější než druhé - dáváme si Chopsue - je to spousta zeleniny na rýži (orestovaná, ochucená mrkev, okurek, pórek, česnek, brambor, zelí), dále si dáváme sekanou směs zeleniny cotarotti s těstovinami, také vše orestované a velmi dobře ochucené, a ještě další je rizoto s kouřovou příchutí a kuřecím masem.
Jiřík má chuť na avokádový salát, je to avokádo, rajče, cibulka, osolené a opepřené, pokapané limetkou a výsledkem je skvělá harmonie chuti rozplývající se na patře. To vše je završeno zázvorovým pivem a lasi. A pak se v Asii mají lidé neposrát...
Žádné komentáře:
Okomentovat