Bolest těla trochu ustupuje, ale úplně skvěle se ještě necítíme. Ráno je slunečné, budí nás stejnoměrný zvuk, brzy pochopíme, že někdo usilovně zametá rýžovým koštětem všude kolem, před naším prahem, pod včera pověšeným prádlem opodál na prostranství... Později otevíráme dveře a na prahu nemáme opravdu ani lísteček...
Peru prádlo, loudáme se s odchodem, dneska je takový trochu odpočinkový den. Musíme se vzpamatovat po Adam's peak a já také po masáži... Ale i Jirku nohy docela bolí, mne vlastně celé tělo. Načínáme zakoupené balení masážního léčivého gelu z botanické zahrady a potíráme si lýtka, snad to pomůže.
Snídani vybíráme skvělou, již klasická naše objednávka - 2x srílanské jídlo, 1x evropské (1x za den, obzvlášť po ránu, mi to dělá dobře). Novinkou je cibule osmažená s chilli, pepřem, solí, trošku cukru - získala tím neuvěřitelně lahodnou chuť.
Dnešním cílem je Ella peak. Část chůze jdeme po kolejích, pořád mám uši našpicované, zda nejede vlak, pánové se mi smějí. Ten pocit, že po kolejích se nesmí chodit, je ve mně zabořený příliš hluboko.
Po cca 1 hodině chůze opouštíme koleje a vnořujeme na stezku džunglí, vede travinami, kolem políček, pak přichází výtržek, který mírný rozhodně není. Po výstupu nás zahaluje mrak, fučí vítr a prší. Docela regulérně. Po včerejších zkušenost s rychlými změnami počasí vytrváme a vyplatí se nám to. Modro se začíná klubat a záhy už se nám otevírají pohledy do údolí i na protilehlý Adam's peak. (Ovšem jiný, místní). Krásné. Včerejší "skotské vysočině" se to sice nevyrovná, ale hezké to je. Ten pocit pokoření hory, krásné rozhledy, nebezpečí na kraji útesu...
Cestou zpět se k nám přidává mladý pes, docela mne překvapil, jak se vynořil, trochu jsem mu šlápla na nohu. Do lýtka se mi nezakousl, jen vykvikl, uskočil a pak o to věrněji šel s námi. Očkování proti vzteklině jsem tedy nevyužila... (Nerouhejme se - ovšem se patří dodat naštěstí nevyužila).
Sestup byl kupodivu snadný, i když cestou nahoru se to tak nezdálo. Deštík byl naštěstí krátký, tak se kameny jsou zase suché i hlína se nevozí. Vše je rychle ofoukané silným větrem. Na stromech v okolí políček objevujeme stromy s plody jack fruitu, plody visí na dosah a tak s Jirkem neodoláme, jeden plod utrhneme ( nejmenší, o váze cca 4 kg ) a snažíme se ho otevřít kapesním nožíkem. U plodu vytéká bíla šťáva, která na vzduchu tuhne, připomíná to latex, jsme ulepení od hlavy k patě, nožík je totálně zalepený, ale plod je nezralý, takže nic.
Odměňujeme se návštěvou hotelu s vyhlídkou na malý Adam's Peak i Elle rock. Jirka chce otestovat buvolí tvaroh s palmovým sirupem. Mají ho zde, zůstáváme. Buvolí "tvaroh" je lahodný tučný jogurt a sirup chutná medově, lehce připáleně, má nedefinovatelnou novou příchuť. Nevíme o ní, zda je výborná nebo nám trochu vadí... K našemu bungalovu přicházíme v 16.30 hodin, příjemně unavení, svaly opět docela bolí...
Žádné komentáře:
Okomentovat