Vytrvalý déšt pokračuje i ráno. Jednolitá šeď je na všech stranách, není vidět ani kousek hor. S postupujícím ránem to střídavě vypadá hrozně, pak ještě hůř a pak se náhle kousek hor ukazuje. A pak se zase zatahuje...
Jirka vyráží kupovat lístky směr Halong Bay. Trochu máme obavy, aby nebyly vyprodány a my tu nemuseli tvrdnout v tomto špatném počasí... Jirka se vrací - lístky máme! A dokonce k naší velké radosti přestává pršet. Mlhy a mraky se válí všude kolem nás, déšť si to pak během dne ještě několikrát rozmyslel a během dopoledne pršelo víceméně pořád. Provětrali jsme alespoň své pláštěnky.
Po snídani necháváme Dušánka v hospůdce a my tři vyrážíme k nejvyššímu bodu ve městě - k vysílači. Nebudeme přece jen posedávat a čekat na večerní odjezd...
Domnívali jsme se, že nás čeká víceméně nudné stoupání do kopce, ale docela nás trasa překvapuje. Platíme dokonce docela vysoké vstupné - na to že jsme nečekali vůbec žádné, se tomu hodně divíme. Postupně chápeme proč. Vstoupili jsme do botanické zahrady a parku spojeného s velkým dětským hřištěm dohromady. Je tu spousta skal, kterými vedou chodbičky, chodníčky, pro děti jsou tu vytvořeny úžasně nevkusné barevné zvířata v nadživotní velikosti. Posléze zjišťujeme, že výhledové místa jsou tu dvě, nejen vysílač, ale na druhém podobně vysokém kopci je vyhlídka na město. Zdoláváme obojí, na vyhlídce máme štěstí, přestává pršte, mraky se částečně rozstupují a část Sapa vidíme.
Sestup je více nebezpečný než výstup, "vlhké kameny jsou mokré"... Jdeme šnečím tempem, klouže to jak po ledovce. Neradi bychom sebou práskly o zem.
Celý tento výlet nám trvá tři hodiny, Dušánek si mezitím hezky odpočinul v hospůdce...
V 17 hodin nás minibus převáží do Lao Cai. Celou cestu dolů leje a v Lao Cai se déšť trochu mírní. Dáváme si procházku kolem náměstí, k autobusovému nádraží, odkud jsme cestovali do Sapa, chceme projít k nábřeží, ale žádná kolonáda zde není. Další ulicí vycházíme zase zpět a usedáme do jedné z restaurací na večeři před nočním přejezdem...
v 20.10 hod jsme již naloděni do našeho lůžkového autobusu a odjíždíme k Halong Bay. Jirka s Liduškou jsou na horních lůžkách, já s Dušánkem na spodních. Prostřední ulička je z polstrovaných koženkových obdélníků, tak Dušánek nakonec uléhá do široké pohodlné uličky (jinak jsou lůžka opravdu pro asijské postavy a Lidušku) a lebedí si jak se mu tam skvěle spí...
Žádné komentáře:
Okomentovat