Liduška nám ochořela. Má teplotu přes 38°C, rozhoduje se proto vynechat dnešní výlet na motorce. Je nám to moc líto, ale asi není jiná možnost. Takže já dnes jedu s Jirkou a Dušánek sólo.
Snídani máme formou bufetu, tak si dáváme bagety, toustový chleba, máslo, jahodový džem, vajíčka - volská oka, vajíčka na tvrdo, šunku, opečenou slaninu. Dále ovoce - papáju, meloun, dračí ovoce, ananas.
Po snídaní se loučíme s Liduškou a odjíždíme směr My Son, místní "Ankorvat". Projíždíme i úzkými místními "cyklostezkami" pro motorkáře, vesničkami kambodžského stylu, míjíme uniformované školáky, snažíme se, abychom se vyhnuli kravám...
K My son dojíždíme cca po dvou hodinách jízdy, beze spěchu, kocháme se jízdou a místní krajinou. Platíme vstupné, ještě kousek pak popojíždíme na motorkách k parkovišti, Autobus je zde zatím jen jeden, takže lidí nebude snad mnoho. Jdeme po kamenné cestě mírně do kopečka a už odbočujeme k první stavbě. Hm, je to v podstatě jen pyramida z cihel bez jakékoli ozdoby...
Pak přicházíme ke skupině více staveb, čteme si podle průvodce, co je co a se snažíme se to identifikovat v terénu. Až tak moc jednoduché to není... Krásné je, že fotky staveb se nám daří většinou pořizovat bez lidí, těch je tu zatím pomálu...A to je nádhera, až na jednu větší skupinu z autobusu je to tu téměř pusté.
V okolí staveb je živoucí, šťavnatá džungle, slyšíme cvrkot množství hmyzu, zpěv různorodých ptáků... Potoky, které zde protékají, jsou svěží a čisté. Nemuselo zde původním obyvatelům My son být vůbec špatně...
Na zpáteční cestě navštěvujeme dva kostely, jeden je z r . 1885, stal se v něm zázrak. Kostel je křesťanský, vstupujeme do něj po točitých schodech, které jsou lemovány draky vykládanými "emailem - mozaikou".
Druhý kostel je nový, ze sedmdesátých let minulého století, vystupuje se k němu po mnoha schodech, je na kopci, vzdušný, v podstatě nemá stěny.
Pak již se vracíme za Liduškou, kterou nalézáme jen trochu lepší - nebo se tak alespoň snaží tvářit. Ale má vysokou horečku a její kašel je hluboký a bolavý.
Po převlečení do plavek ji znovu opouštíme a míříme na nábřeží moře. Koupeme se ve vlnách, pláž je písčitá, fouká silný vítr od moře, vlny jsou silné, mohutné, téměř se nedá plavat. Ale je teploučké, tak chvíli skáčeme ve vlnách. Pak na motorkách popojíždíme podél pobřeží k pásu restaurací, kde si konečně dáváme opožděný oběd. Volíme seafood, já si dávám krevety, Jirka rybu, táta kraba. Jako předkrm máme mušle - servírované na mušličkách ve tvaru shell... Vše bylo strašně dobré, vychucené. Táta ke krabovi fasuje kleště, Jirka mu předvádí, co s tím má dělat. Masa má toto zvíře velmi sporadicky, Dušánek statečně bojuje o každý kousek, doluje ho ze všech záhybů. My máme téměř snědeno, když táta ochutnává první sousto z klepítka. Tváří se ale sveřepě, snaží se vytěžit z živočicha co nejvíc. Krab je ale fakt malý, nakonec konstatuje, že na něm k jídlu není téměř nic...
Převlékáme se do plavek a zase na motorkách odjíždíme k plážím. Fouká ještě silnější vítr, zohýbá palmy, čím jsme blíže k moři, tím je vítr intenzivnější.
Přečetli jsme si, že koupací sezona zde trvá do září, pak jsou právě větry, vlny a silné proudy znemožňují koupání.
Pláž je ale nádherná, z úžasně jemného bílého písku, moře teplé, teplejší než vzduch. Ale plavat se nedá. Chvíli skáčeme ve vlnách, ale jsou příliš drtivé... O Jirku mám strach, protože ten řádí jak malý... Jinak pláž je cca 30 km dlouhá, my vidíme tak 3 km na jednu a druhou stranu a nevidíme jediného človíčka. Sluníčko zatím zapadá za palmy a protože nechceme jet za tmy, tak urychleně odjíždíme k hotelu.
Na večeři se stavujeme pro Lidušku, jdeme do Indické restaurace. Jídla jsou moc dobrá, indické restaurace zkrátka nezklamou.
Žádné komentáře:
Okomentovat