Koniklece už rostou!

17. 3. 2012
Celý týden meteorologové předpovídali excelentní víkend, snažili jsme se na něj moc netěšit, protože jak známo, ani v 21. století jejich předpovědi nejsou 100%. Týden dopředu vůbec ne a někdy bohužel ani den dopředu. Takže teprve až dnes ráno nás vítala modrá obloha bez mráčku a rtuť teploměru odvážně stoupala nahoru, jsme uvěřili. A samozřejmě vytáhli kola. Pochopitelně nepřipravené, zaprášené, nenamazané, s vyfouklými dušemi. Ale to byl detail, který se během chvilky napravil. Závažnější nedostatky nebyly, tak jsme mohli úderem čtvrt na jedenáct vyrazit. Dřív to stejně nebylo rozumné, protože ranní teploměr ukazoval pouhou nulu. Teď už krásných 11°C a na sluníčku to krásně hřálo. Hlava rodiny měla za úkol vymyslet nenáročnou rozjížďkovou trasu, nejlépe úplně po rovině, jen aby si tělo lehce zvyklo na nezvyklé pohyby i posez na španělském sedle. Bylo mi jasné, že slibovaných maximálně 30 km to nebude... Taky mi bylo jasné, že do lednicko-valtického areálu nejedeme.

Zamířili jsme po cyklostezce do Komárova, odtud zpět k Vídeňské ulici, přes kopec nad Výstavištěm a kolem mamuta k silnici směr Kohoutovice. Pak kam jinam je to nejlepší než přímo k Myslivně... No ano, když chceme do Kohoutovic na koniklece, tak tudy je to nejlepší. A každý Brňan ví, že Kohoutovice zrovna přímo v rovině neleží... Tak jo, šlo to. Trošku se o nás pokoušel kolaps možná i infarkt, ale vyšlapali jsme to od Myslivny byl pohled na Brno, který neznáme.

A pak už jsme mířili na kopec nad sídlištěm, kde údajně dle Dušánka mají růst už koniklece. Bylo mi jasné, že je to jen mrzká záminka, aby mě dostal do kopce. Taky jsem mu to při jízdě vzhůru patřičně zdůraznila, že jsem jeho habaďůru prokoukla. Pochopitelně, pohled na nejbližší loučku mi dával zapravdu. Jenže, když jsem pak zaostřila svůj, přestálým vypětím rozostřený, zrak ejhle, oni tam byly.

 Oni vykukovali . A tady chomáček a tady další, a tam ještě krásná rozkvetlá trojice! No prostě už rostou! Začínají, chlupaté hlavičky jsou všude kolem, zatím ještě většinou docela maličké, ale najdou se i statní krasavci! Dušánkovi jsem se omluvila a mu jistě značně odlehlo. Tvářil se nadmíru spokojeně.








Další cesta vedla přes Kohoutovice ( mamka si zde dáchla, já jsem zjistil, že mi u konikleců spadlo tričko a tak jsem se pro něj vracel a mamka relaxovala na lavičce ), do  Popůvek, Troubska, Střelic, kde jsme si dali oběd v hospodě, která byla příliš drahá na to, abychom ji někomu doporučovali. Dušánek nesměle navrhl, že to vezmeme ještě přes Ořechov, když se mu tak zadařili ty koniklece, nemohla jsem už frflat a kopec do Ořechova jsem statečně vyšlapala. Během sezóny, po patřičném rozjetí bych o těch kopcích ani nemluvila, že, ale na první trasu to místo projížďky po rovinách byla spíše horská etapa. Zakončili jsme ji kocháním v zahradnictví u Brabce, kde jsem nakoupili jahody, které nám letos zcela vymrzli a udělali si radost pár kytkami na zahrádku. Domů jsme přijeli v 17 hod a najeto máme 52 km.