Činoherní scéna pro nás připravila zase jeden hezký kousek. I po čtyřech staletích se jevil jako velmi pravdivý, jen trochu nevím, jak se po shlédnutí šklebily feministky. Přece jenom jsme v 21. století a pro řadu emancipovaných žen může být zpracování nezkousnutelné. Mně se ale hrozně líbilo a shledávám ho naprosto pravdivým. Když žena poslouchá muže, tak je klid v rodině - a nakonec si vlastně s tím mužem může dělat co chce. Pochopitelně to chce trochu životních zkušeností...
V hlavní roli jsme měli Coufalovou Radku a byla vážně skvělá, drsná, nepokořitelná, divoká, krásná a nakonec mile zkrocená. Příběh se odehrával v Padově, otec Junák má dvě dcery, krásnou, milou a pokornou Bianku, a právě tu divokou Kateřinu, kterou nikdo nechce. Otec, aby se jí zbavil, vyhlásil, že první se musí vdát ona a pak teprve provdá Bianku, o kterou byl boj. Kateřina byla hubatá, arogantní, neposlušná - sehnali jí světem protřelého, užvaněného, chlubivého frajírka - no koho jiného než Martina Havelku (Petruccia). Dračici se mu vskutku podařilo zkrotit ... ale spíš se zkrotili oba navzájem. Ke konci se pomaličku odhaluje, že větší saní je nakonec milá a ctnostná Bianka. Ta její dobrota byla vlastně jen maska...
Žádné komentáře:
Okomentovat