15. 1. 2012
Trochu líní, trochu natěšení a s nadrženou potřebou pohybu jsme v neděli ráno - tj. úderem 9 hod odjeli na Vysočinu. Brno o zimě netuší, ještě i Nové Město je jen tak se symbolickým množstvím sněhu. Ale horní partie Vysočiny už jsou v zajetí sněhového království.
Vyjeli jsme až za Rokytno, protože v něm už bylo auty přímo husto, zaparkovat se nedalo. Ale na parkovišti u penzionu za ním na nás ještě jedno místo zbylo. O Ski hotelu jsme neuvažovali - jeli se závody a okolí bylo uzavřeno.
Na náš vkus trasa byla zaplněná sněhuchtivými běžkaři až moc.
Louky byly hezky vysněžené, po předchozí oblevě sníh byl zpevněný ( ale ne zledovatělý ) na tom vrstva prašánku, jízda hlubokým lesem ale byla ještě na hraně.
Zamířili jsme na Tři studně, kousek se svezli po magistrále od Ski hotelu k Vlachovicím, pokračovali jsme na Sklenné, ale do vesnice jsme nedojeli a zamířili jsme na Fryšavu. Pohled na ni byl jako vždy malebný, nyní tu malebnost dokreslovali ještě lyžaři, nechávající se unášet po sněhu za pomocí plachty.
Po obědě se snažíme rozpohybovat tuhnoucí nohy směrek k Fryšavské hájence na Blatky a kolem Samotína. Dušánek chtěl zaexperimentovat a vzít to trochu neznámem loukama na Krátkou, ale zrovna přišla chumelenice s větrem, rázem nebyly stopy, tak jsme ze Samotína sjeli do Kadova, kde mi nutil Kadovánek, ale jelikož jsem věděla, že po další zastávce bych už ze židle nevstala, raději jsme pokračovali na Medlov a k autu.
Na začátek toho bylo až moc, v závěru jsme oba pletli nožičkama. Lidí po Fryšavu bylo jako psů, pak již to bylo lepší. Počasí bylo slibováno polojasné, vítr slabý. Zřejmě to ale neplatilo pro Vysočinu, protože celý den docela silně foukalo a sluníčko jsme moc neviděli. Jen sem tam se na nás zablýskla modravá obloha, aby byla vzápětí překryta sněhovými mračny. Vyrochnili jsme se ale báječně, bolest celého těla budeme léčit jistě až do příštího víkendu.
