Burčákotour

11. 9. 2011 - neděle
V tomto týdnu je mamka líná a tak uvrtala do psaní mě. Měli jsem víkendový program obdobný jako před týdnem. V sobotu jsme byli na zahradě a v neděli jsme vyrazili na kole. Vzhledem k trase a moku jsem ji nazval Burčáktour. Vyrazili jsme v 9:30 hod a jeli přes Ledce, Medlov a asfaltovou polňačkou nivou řeky Jihlavy do Malešovic. Zde si mamka ( ta má na tyto věci vytříbený čuch ) všimla nápisu na barelu a tak jsme ve vinárně u Bechů prolili hrdlem první lahodný mok. Pak jsme přes Odrovice, Pohořelice dojeli do Přibic a odtud kolem fotbalového hřiště úžasnou vyasfaltovanou cestou lužním lesem do Iváně. Zde opakovaně vinařský dvůr nezklamal. Na dvorku bylo cca 20 kol, majitelé čepovali burčáky  na dvou místech a u obou byla neustále fronta 3-4 lidí. Zde jsme okoštovali napřed 2 dl bílého, pak  červeného, což nedostačovalo a tak jsme to ještě otočili. Vydrželi bychom zde i déle, ale chtěli jsme okoštovat ještě další.  Kolem  Jihlavy jsme jeli na jih a pak přes řeky Jihlavu, Svratku a kolem prostředního Mušovského jezera do Strachotína. Na počátku vesnice se projíždí kolem sklípků a tak jsme zjistili, že jsme dehydratováni a doplnili jsme tekutiny. Z místních třech hospod, kde se vaří, jsme si nemohli vybrat, ale nakonec jsme se najedli a dali jsme krom jiného půlčák burčáku. Po obědě jsme jeli na Popice, zde jsme odbočili k novému vinařství Sonberg, které však v neděli, jediný den v týdnu, je zavřeno. Odtud jsme jeli po místních cyklistických stezkách přes vinice k vinařství Gotberg. Zde ve stoupání je mi dostala přehazovačka do špic, značně se zprohýbala, na kole se udělala menší osmice, ale žádná špice nepraskla. Po menším úsilí jsem (hrubým násilím) dostal přehazovačku ze špic a vypadalo to, že sjedeme do Popic na vlak. Tak jsem začal zprovozňovat kolo ( já technický antitalent ), použil jsem hrubou sílu ( mamka podotkla, že mi chybí jen kladivo a buchar a donesla mi šutr, abych zvýšil svoji mužnou sílu ) , ale kolo se točilo a na těžší převody se dalo jet. Když jsme sjeli do Popic, tak jsem naznal, že můžeme dojet doVranovic, odkud jede do Brna přece více vlaků. Cesta kupodivu šla, naučil jsem se řadit a tak jsme dojeli do Vranovic na nádraží, kde nám bylo výpravčím, který se vracel z perónu, řečeno, že vlak do Brna právě odjel a další jede za hodinu. Tak jsme se rozhodli, že dojedeme znovu do Brna. V Žabčicích jsme se stavili v cukrárně, v Židlochovicích na hodech jsme provedli poslední dopink burčákem a pak tradiční cestou jsme dorazili domů. Ujeli jsme 83 km.