Z Ivanovic na Hané domů, 3. 4. 2011

Jaro je skutečně tady! Na dnešní den meteorologové slibují až 25°C, což je vlastně už letní teplota, modrou oblohu, tak lze vlastně podniknout jedinou smysluplnou věc na světě - vyrazit do přírody. A jak jinak než na kole. Podmínkou dnešního výletu je jet po slunci, abychom ho co nejvíce užili, nezajíždět do lesů, kde je ještě vlhko a jistě syrovo. Po vitamínu D volá celé naše tělo. Aby naše cesta byla alespoň trochu nová, popovezli jsme se vlakem do Ivanovic na Hané. Cestou nás překvapily válející se mlhy v krajině i oblačná obloha... Hodina cesty rychlíkem jen s jednou zastávkou ve Vyškově a pak v Ivanovicích mě také  trochu znepokojila, obávala jsem se, zda jsme si nazakousli zpočátku cyklosezóny trochu velkého sousta. Všichni  spolucestující cyklisti totiž zcela rozumně vystoupili ve Vyškově... Ale co, Ivanovice jsou jen kousek za Vyškovem tak snad jsme neprohloupili. Že to má Dušánek opětovně dobře namyšlené, se ukázalo hned záhy.Ivanovice nás přivítali svým naprosto neuvěřitelným tichem a klidem.

Jeli jsme z nich po stezce podél dálnice, která jen nějakým zvláštním dílem osudu není značenou cyklostezkou.
To samé pak z Křižanovic  do Vyškova.

Krásná asfaltová cesta, blíž k Vyškovu je pak ještě i  lemovaná čerstvě zasázenými stromy, těsně před Vyškovem i lavičkami. Po nedaleké dálnici jezdí teď v neděli jen sem tam nějaké auto, tak i zde je hluk veškerý žádný.

Vyškov nás překvapil krásou svého náměstí.

Radnice, kostel, domy, lampy, celková úpravnost náměstí je moc hezká a působí na "cizince" přívětivě.

 Jedeme se podívat i k zámecké zahradě, která je poblíž, má v ní být arkádová kolonáda, ale obojí nás trochu zklame, zahrada je omlazená, takže teď působí prázdně, spíš jak fotbalové hřiště a arkády jsou tak nějak působící nově, nevypadají na rok postavení 1673.
Zato muzeum před zahradou se slunečními hodinami je moc hezká budova...

Vyškov opouštíme podél říčky Haná, jedeme směrem na Dědice a odtud na Drnovice, kde obědváme a na Luleč. Následují Nemojany, Habrovany, Vítovice. Jedeme jen velmi mírně zvlněnou krajinou, opravdu bez lesů, s minimem provozu. Ale slibovaných 25°C není ani zdaleka. Po obědě jsme sice už odložili mikiny a jedeme v tričku, ale že by nám bylo "přeteplalo" to rozhodně ne. Ve vesnicích se kocháme pohledem na rozkvetlé zahrádky , na modřence, narcisy, tulipány, krokusy, koniklece, prunus...

Zlatý déšť je také úžasný, teď po šedivé zimě je to tak nádherná osvěžující barva...
Ve Viničných Šumicích pozorujeme ve svahu bývalá terasovitá políčka, již pomalu zarůstají trávou. Málokdo je ještě udržuje... Na jedné straně je hezké, že lidi mají jistě místo toho volný čas pro sebe, na straně druhé je to trochu smutné, že zaniká to, na čem se dřeli celé generace... Přes Pozořice jedeme do Sivic, kde si u dětského hřiště na hodinku dáchneme. Místo, abych se na sluníčku rozehřála, tak se proberu zimou. Vítr je opravdu ještě kousavý...
Z Tvarožné jedeme polňačkama do Podolí, jsou vyschlé, práší se nám od kol. Rozhodujeme se pro jízdu kolem zvláštní osady Gandie a bezprostředně nás napadá udělat si zábližku přes Stránskou skálu. Minulý týden zde byly koniklece v plném květu a je jich tu zde prý také mnoho.

Hodně tam bylo zejména lidí, ale koniklece ještě také.
Pomalu ale už jejich doba končí, přesto nás zdejší květena potěšila svojí krásou.

Zajímavé také bylo, že i pohled na paneláky může být malebný. Už to nejsou ty šedivé krabice jako kdysi.

Najeli jsme překvapivě málo km, pouhých 55 km, nejsem ale zdevastovaná jak jindy, což je také přínosné. Dušánek konstatoval, bodejď bych byla, když jsme se flákali po rovině a jeli hlemýždím tempem. Ale bylo to pěkné, byla to kochací rozjezdovka a byla moc fajn!