29. 9. 2013 - přesun do Sapy

Autobus máme sice zaplacený, ale místo pro nás v něm není - taký menší zádrhel. Nakonec to ale dopadá dobře a sedíme v minibusu na zadní čtyřce. Míříme do Sapy. Další rozladění přichází záhy, musíme přestupovat, do Sapy nás poveze jiný autobus. Je narvaný, přesto sedíme, a docela dobře, Dušánek opět vyhrál, je úplně vpředu, Jirka za ním, já na přídavném sedadle s krásným výhledem přes čelní sklo i do stran, Liduška to má trochu horší, je za přídavném sedadle dole, za mnou...
Výstup do Sapa je úžasný, pohledy do krajiny slibují úchvatné zážitky. Políčka, terasy, kopce, údolí, horské řeky plné balvanů... Přijíždíme na sklonku dne a hned ještě v autobuse si nás vyhlédne "náhončí" a vede nás k hotelu Mimóza. Po chvilce okolků a váhání za ním jdeme, nemá cenu ztrácet čas hledáním něčeho jiného. Hotel je levný a zdá se fajn. V podstatě je obdobou toho včerejšího, včetně stoupání po úzkých schodech s nízkým zábradlíčkem...
Jen odhazujeme batohy a vyrážíme na průzkum. Po setmění se docela citelně ochlazuje, před večeří se jdeme obléci. Průzkum průvodcovských agentur týkající se zítřejšího výletu nás nakonec přesvědčí, že půjdeme sami podle mapy. Oba hoši si na to troufají, tak proč ne? My holky jim bezmezně důvěřujeme, ještě jsme se s nimi nikdy na dlouho neztratili. Hlavně, aby vyšlo počasí...

29. 9. 2013 Neděle
Kdo by si pomyslel, že budíček v neděli bude tak krásně stylový, připomínající dávné tak s radostí nám zapomínané doby? Je totiž v budovatelském duchu... Z domu na kopci, odkud už večer zněla rázná hudba a plamenné řeči, se úderem šesté hodiny ranní začíná ozývat totéž. A stejně jako včera, to vyřvává na celé Bac Ha. Je přece trh, tak hurá všichni na něj!
My jsme zvědaví a těšíme se také, shodujeme se, že jsme spali přímo úžasně, takže nám tento budíček vlastně nevadí. Ovšem trochu mrazí z toho, že budí naprosto všechny, ať chtějí dělat cokoli...
Záhy se vnořujeme do uliček a záhy zjišťujeme, že jsme přece jen trochu rychlí, i na trhovce je ještě brzy. Někteří zde ovšem již jsou, ale velká masa jich teprve přichází... Vracíme se na hlavní třídu a dáváme si lehkou snídaní - palačinku s banánem a čokoládou my holky, Jirka volí sýrovou variantu. Je nám přinesen celý banán (naporcuj si ho jak chceš) a Jiříkovi veselá kráva... Ale je to moc dobré, včetně vietnamského kafe s mlékem.
Po snídani již trh kypí tím pravým životem, ženy v krojích jsou nádherné, jejich děti taktéž.



 Muži jsou v černých halenách, bez ozdob. Nevíme, na co se dívat dřív, zda na lidi nebo na jejich pestrobarevné zboží. Dušánka nejvíce láká část se zvířaty.

Místním kravám a býčkům je vyhrazeno prostranství nad řekou.

Zíráme, jsme v jiném světě, zase je to zážitek, který je teď poprvé.

Zde se točí velké peníze, dobytek stojí i 2000 dolarů za kus.
Pro nakupující i prodávající je kousek odsud pod velkým vzdušným přístřeškem "veřejná jídelna". Chody jsou na celém prostranství cca stejné, vlastně jakási zabijačka včetně jelit, vařeného bůčku, hlavním chodem je nudlová polévka, do které si dle chuti cokoli přidávají... I přes tu "vzdušnost" to tu ale moc libě nevoní.

Je to opravdu hodně domorodé, zde i naši pánové odolávají a nic si nedávají... A to zbodnou kde co!
Ale jinde ochutnáváme smaženou placičku z banánu a jakéhosi růžového ovoce...




Kocháme se pohledem na množství zeleniny, nádherného koření.



Lidé z hor toho mají k prodeji méně, ale zase poutá jejich oblečení...

Zíráme na tržnici s masem.


Fascinující na tom je, že všechno to maso je zjevně nádherně čerstvé, má svěží barvu zcela jistě bez chemických zásahů. Je vedro a maso se nekazí...




I na stánky s domorodým zbožím nás nenechávají lhostejnými. Tolik barev, tolik lidské ruční práce...

Někde je tolik lidí, že se nedá ani projít.

A pohled z vrchu, při sestupu od dobytčí části zas tak moc romanticky nepůsobí - plastové plachty a slunečníky ruší atmosféru jiného století..

A tahle paní prodává místní destilát. Jeho chuť je příšerná, naši pánové po něm sice neoslepnou, ale zamává to s nimi opravdu značně.