17. 8. 2013 sobota
vyjíždíme z Brna v 8. 15 hodin, je azurová obloha, příslib krásného dne s ještě letními teplotami. Jsme zatíženi 4mi koly, zeleninou, zavazadly a jedním synem. Druhého jsme prodali Jarce H. - jako doprovod na cestu k malé Majdalence. (Byla to prý skvělá antikoncepce!)
Ovšem naše jízda zase vypadala jako návrat na začátek 20tého století. Kdo miluje jízdu nákladním vozem, nevadí mu pomalá dopředná rychlost, kodrcání, hluk, časté zastávky, ten by si to jaksepatří užil. A ještě by se vyrochnil při pohledu pod kapotu, na vroucí zbytky vody a motor jaký už se nevidí!
Pochopitelně jsem nevěřila Dušánkovi, že na místo dorazíme za 3,5 hodiny, ale že to nakonec bude hodin skoro osm (jiní by se za tu dobu už koupali v moři!), a že ten krásný den strávíme skoro celý touto jízdou - no hrůza... Vozidlo se nám během jízdy po překročení rychlosti 75 km/hod úspěšně vařilo... Vyklopili mne povadlou na duchu i těle, totálně zvalchovanou. Musím pochválit Péťu, který na rozdíl ode mne byl pro tátu skvělý spolujezdec. Podporoval ho v péči o ten náš vrak, ani na chvíli nepropadl panice či vzteku, byl vyrovnaný - prostě tak jízda měla probíhat, nic se proti tomu nedalo dělat, tak proč se stresovat...
Horská Kvilda nás přivítala krásnými 25°C v 17 hodin odpoledne. Oproti naší poslední návštěvě před 17ti lety zjevně zkrásněla, domy jsou zrenovované, připadáme si trochu jako v Rakouských horách. Ovšem, jak záhy zjišťujeme, i s těmi cenami v hospodě...
Před hospůdkou, abychom si ji zasloužili, děláme ještě podvečerní procházku na Jezerní slať.
Lidí zde už není mnoho, ale rašeliniště je spíše suché, mokřady moc nevidíme...
18. 8. 2013 neděle
Podaří se nám odjet v 9. 15 za krásného slunečného počasí směr Poledník. Během jízdy záhy odpadá Hanička, které se 3 krát uvolnilo stupátko. Jirka vytrvale jede, ale zlobí ho přední kolo, kterému musí opravovat a upravovat plášť, naštěstí táta má nářadí a opravářů je dost... Pak píchne Péťa, následně ještě Jirka. Ale zdá se, že to už je neblahých (pro někoho velmi blahých!) zdržení dost. K Poledníku je to stoupání a dřina skoro jako posledně, ale on samotný je opravený a rozhled z něj do kraje úchvatný. Ještě kdyby ty stromy okolo byly zelené a ne povětšině suché!
Docela deptající je pohled na suché stromy, výsledek boje mezi Správci národního parku a zelenými...,
ale svým způsobem to sem už nějak patří, nelze nevzpomenout na písničku Stromy od Wabiho Daňka - jak přízračně sedí na tuto krajinu!
Sjíždíme dlouhý šotolinový sjezd do Prášil,
obědváme venku v plně obsazené hospodě u Michala. Na jídle si pochutnáváme opravdu všichni a pak se nám morálka poněkud uvolňuje. Nejprve uléhá do stínu stromu Lubor (och jak krásné, že dnes ještě vyhledáváme stín!), následujeme ho já s Jirkou a pak většina dospělé výpravy.
Mládež to dlouho nevydrží, nemůže se na ochablé starce dívat a tak vyráží dříve. My "holky" neodoláme kávičce v cukrárně a pěkně drahým moučníkům. Nic moc! Hřeší asi na to, že jsou široko daleko jediní.
Asi až kolem 16,30 odjíždíme, vybíráme si cestu vysoko nad autokempem Antýgl, pohled na něj z vrchu má něco do sebe, pak se k němu zase stáčíme, abychom si ho prohlédli zblízka - no přiznejme si, naše jízda se točí kolem jídla a pití, čas na polévečku před závěrečným stoupáním a něco k pití už jistě zase je...
Jdeme kolem Hammerského potoka, jsme slušně vychovaní, tak respektujeme dopravní značku zákaz vjezdu kol. Nejedeme na nic, vedeme je. Alespoň zpočátku. Hodina je docela pokročilá, časem nevidíme důvod, proč bychom na kolech jet nemohli, když je tu cesta a nevytlačujeme pneumatikami kol své vlastní jízdní dráhy...
Kruh dnešního dne se postupně uzavřel, dojeli jsme k hospodě na Horské Kvildě a konečně i k naší ubytovně. Bylo právě 20 hodin - na cestě jsme tedy byli 11 hodin a najeli 58 horských km.
Žádné komentáře:
Okomentovat