Ve čtvrtek jsem si dal s Vlastikem a Milošem sraz v Francově Lhotě. Obá byli na chatě od středy a snažili se ji vytopit. Ve čtvrtek si dali kratší vyjížďku na bývalé rekreační zařízení Basko a pak sjeli do Francovy Lhoty, kde jsem je měl v 16 hodin vyzvednout v hospodě, naložit je do auta a vyjet k pile ( sám v autě bych to asi nevyjel. Dojel jsem tam po 16 hodině a zjistil jsem, že je hospoda zavřená a spolunocležníci nikde. Cestu jsem si pamatoval jenom matně a v nastávajícím šeru jsem si začal představovat, jak budu bloudit po zákoutích Francovy Lhoty a hledat tu správnou cestu. Ale než jsem se stačil hlouběji zamyslet, uviděl jsem dva bezdomovce u obchodu a po zaostření jsem v nich rozeznal Miloše s Vlastikem. Po občerstvení pivem a nakoupení zásob jsme se naložili do auta a odjeli k pile. Bylo zde sněhu jak dlouho né, cca 60 cm a bylo štěstí, že cestu k chatě kluci již prošlápli. Pomalu jsme se doplahočili ke studánce, Vlastik šel na chatu topit a Miloš nabíral do kanystrů vodu a přitom zjistil, že ve studánce plave rejsek. Tedy živý, usilovně makal na čubičku - nikoli bříškem nahoru, to by bylo poněkud horší vzhledem k tomu, že to je jediná zásoba pitné vody. V chatě již bylo blaze, naštípalo se dřevo a proházely se cesty a již bylo obyvatelně. Čeština má opravdu krásné výrazy pro to, když práci odvede někdo jiný... Po vybalení zásob jsme zjistili, že hlavně chlastu je docela dost, ale po večetní konzumaci ( hlavně s Milošem ) jsem zjistil, že ho bude tak akorát. Protože jsme chtěli vytopit chatu, tak jsme šli spát později.
Ráno jsme nikam nespěchali, neboť začínalo období mrazů a po dohadování, kam pojedem, Vlastik nás přesvědčil, ať jedeme na Královku. Projeli jsme Valašskýma Kloboukama na Bylnici a po cca 3 km jsme uhnuli vlevo do kopce. Silnice byla prudce do kopce, byla čestvě protažená, ale velice řídce posypaná a tak jsme s problémy vyjeli k chatě. Tam jsme zjistili, že hospoda se otvírá až v 11 hodin a tak jsme pěšky vyrazili na rozhlednu Královka. Výhledy byly moc hezké, ale do dáli to kazil lehký opar. Po občerstvení v hospodě jsme vyrazili na hřebenovku směr požár. Cca 1 km se jelo po prohrnuté cestě ( k telefonní věži ) , pak jsem již prošlapávali stopu sami. Bylo čestvě nasněženo cca 40 cm nového sněhu, před námi projeli cca 2 běžkaři. Klukům to stačilo, ale já těžkotonážník jsem si vytvářel vlastní stopu o cca 20 cm hlouběji. Moje postupová rychlost se rovnala slonovi utopenému v bažině, ale kluci měli pro mě pochopení a čekali na mě. Jinak hřebenovečka byla nádherná, les se střídal s pasekami s výhledy. Na Požáru jsme naznali, že ještě je brzo na otočení a tak jsme pokračovali ve směru dále na Končistou. Já jsem došmatlal pod závěrečné cca 100 m stoupání, kluci to vyrvali až na vrchol, ale dolů to snášeli. Cesta zpátky byla stejnou trasou, stopu jsem si již prošlápl, jelo se lépe, ale síly ubývaly. Cca 1 km od telefonního stožáru se ozval hukot a proti nám jel sněžný skútr, který dělal stopu. Měl být na začátku, mě to ztížilo postup, protože nazpátek jsem šel již v mnou ušlapané stopě, ale skůtr sníh sice stlačil, ale zároveň načechral a tak jsem se začal bořit znovu. V hospodě jsme si dali pozdní oběd z velmi omezené nabídky a po zastávce v obchodu v Valašských Klobůkoch jsme se vrátili na chatu. Zde jsme očekávali příjezd zbytku výpravy ( Višinci, Liduška, mamka ). Ti přijeli za hluboké tmy a po kratším sdělení zážitků a konzumaci náprstku alkoholu jsme šli na kutě.
Na sobotu jsem prosadil, že vzhledem napadlému sněhu nemá smyslu, abychom se brodili kolem chaty ( toho budeme mít dost za neděli ) a tak jsem jeli všemi třemi auty do Velkých Karlovic ( tam zrovna probíhaly lyžařské závody a tak bylo strašně lidí ), tam jsme nechali před obchodem moje auto a dvěma auty jsme vyjeli na Třeštík. Všem jsem sliboval, že když tam budeme brzy, tak povolím na chatě kávičku, ale chata byla zavřená a po kratším občerstvení v bufetu u sjezdovky jsme vyrazili na Soláň. Počasí bylo upravdu suprové, čerstvý prašan, projetá stopa, jasno, bezvětší, cca - 3 °C, prostě idylka. Naposledy jsem daný hřeben jel někdy před cca 25 lety a tak mile překvapilo, že nyní se nemusí drápat na Vysokou, ale běžkařská stopa vede traverzem. Až na to , že jsme se několikrát míjeli se strašně hlučnou skupinou, to byla lyžařská fantasie. Za Polanou se nám na pasece otevřel výhled na Kriváňskou i Lúčanskou část Malé Fatry ( od Rosutců po Klak ). Po obědě z vlastních zásob na Beněškách a z nákupu v sedle pod Kotlovou jsme dorazili na Soláň. Teď měla začít trudnější část naší cesty a to jest po silnici do Karlovic, ale měli jsme štěstí. Byly jsme akorát u autobusové zastávky a přijel autobus a tak jsme byli ve tři hodiny již v Karlovicích. Holky s Vlastikem šli napřed do skanzenu a pak do hospody, řidiči jsme jeli autem pro ponechaná auta na Třeštík. Na chatu jsme dorazili tak v 18 hodin, pak jsme plkali, popíjeli, Vlastik upekl fantastické brambory s cibulí a sádlem.
V neděli jsme po probuzení uklidili chatu a všechny věci odnesli k autu a vyrazili jsme na Antarik ( bývalé Basro, později Selanka ). Po pláních byla nádherná trasa, ale já jsem se zase bořil. Kolem nově postavené dřevěné kapličky jsme dorazili na Antarik. Od roku 2010 chatu začali provozovat hindujisté a tak jsme s překvapením zjistili, že tam mají pouze bezalkoholové piva a co více bezalkoholové vína ( víno se nechá normálně zkvasit a pak je alkohol z víny odstraněn !!! - tolik nenehraditelných ztrát!). Ale vegeteriánské jídlo bylo dobré, zeleninová polévka, čili těstoviny a svíčková z umělého masa. K autům jsme se vraceli stejnou cestou, ale já jsme měl ve sjezdech problémy. Všichni jeli po krustičce na povrchu, ale já jsem se nekontrolovaně bořil a tak jsem většinu sjezdů odťapal. K autům jsme dorazili v 15,30, naložili Lidušku a přes Prostějov jeli domů.
