Tradičně na chalupě

27. 10. 2011 - část návštěvníků se sešla již v předvečer státního svátku a byla přijata s nádhernou pohostinností domácích. Pečené uzené koleno se jen rozplývalo a i po zbytek prodlouženého víkendu o něm všichni pěli básně. My s Dušánkem ho následující večer také ochutnali a to ochutnání vedlo k tomu, že toto mnou zatracované jídlo (a nikdy neudělané) se zřejmě stane součástí našeho jídelníčku.

 
Zas a znovu nás uchvacuje nádherný výhled přímo od prahu chalupy: 

28. 10. 2011 - Miloš si pro nás přichystal výletování do doposud nepoznané oblasti. Popojeli jsme auty do sedla Hřebeč, abychom mohli nastoupit procházku kolem Hřebečských důlních stezek. Už na jejich začátku nás čekal úžasný výhled do údolí

  obdivovali jsme i stavbu financovanou evropskou unií, otočný dřevěný přístřešek, z něhož se sklapnutím dvou otevřených stran dá údělat uzavřená chatka. Mírně do kopečka jsme se vnořili do listnatého lesa. I když nebylo slunečné počasí, zlatožluté listy prozařovaly den.

Plnými doušky jsme lokali lesní vzduch, kochali se tichem. Trochu jsme i podlehli houbařské mánii. Letošní rok byl chudobný na houby, tak nález václavek i pár suchochřibů nás rozjařil.
Zajímavá byla nově zbudovaná železná rozhledna, na kterou se nevystupovalo, jak už u rozhleden bývá obvyklé, ale sestupovalo se po ní na kraj skaliska.

Pohled do údolí byl zase úchvatný.

Další naše cesta probíhala více lesem než po stezce, neboť ta byla hlouběji zaříznutá do terénu a plná bahna. Nicméně jsme zdárně dorazili k další rozhledně, její vzhled také není až tak obvyklý, ale je dostatečně bytelná, takže i ti, co se jinak rozhleden bojí, na ni mohou bez sevřeného žaludku vystoupat.
 
Mlžný opar nás obklopoval více než doposud, ale i tak jsme se pokochali.

Nebývale teplý podzim dovolil znovu rozkvést kytičkám, které bysme už v tuto dobu nečekali.

Pozdní obědem jsme zakončili dnešní výlet v Moravské Třebové. Prohlédli jsme si náměstí se zajímavě řešeným stromořadím,

 zvenku jsme obhlédli i zámek

Večer jsme se umořili promítáním fotek z různých výletů, dovolených a akcí, které jsme nasbírali během roku. Zavítali jsme tak do Austrálie i do Kambodže a opět se utvrdili v tom, že země je krásné místo k životu.


29. 10. 2011
Arboretum Šmelcovna nás okouzlilo. Na nevelkém kousku svažnatého terénu zde majitelé vytvořili skvost.

V tomto ročním období, kdy už by se příroda měla ukládat k spánku, tu bylo tolik krásného k zhlédnutí, až oči přecházely.
 
Barvy podzimu opravdu patří k jedněm z nejkrásnějších, co příroda dokáže vytvořit.

Jaro je příslib života a nového roku, ale ten podzim se svou škálou barev  mu směle konkuruje.
 
Bloumali jsme se zde docela dlouhou dobu, prošmejdili každou cestičku, shlédli každou rostlinu, inspirovali se do svých zahrádek, v hlavě spřádali osevní plán na příští rok...

 
 
Na závěr jsme se stejně jako děti pomazlili s místními kozenkami.

 
Následoval výlet do Boskovic a na hrad. Kdysi dávno v dětství jsme zde byli s rodiči, ale v paměti toho moc nezůstalo.
Prošli jsme se židovským městem a po vydatném obědě v židovské restauraci jsme vystoupali tedy až k hradu. Takhle vypadal v době své největší slávy:

Šli jsme i dovnitř - a úpravná zřícenina jistě stojí za shlédnutí.

Den se pomalu nachýlil a večer jsme povětšinou strávili zase promítáním. Ráno jsme se rozjeli na všechny strany... Víkend byl jako vždy zde pohlazením na duši. Načerpali jsme trochu sil do těch následujících všednějších dnů, kdy se budeme setkávat s lidmi už ne tak naladěnými na stejnou notu jako zde.