1. Bylo by krásné přijet autem do Kunovic, nechat ho zde zaparkované a již na kolech najet na cyklostezku směr Ostrožská Nová Ves. Cyklostezky v okolí Uherského Hradiště jsou ukázkové, my Brňáci jim to zde opravdu můžeme závidět. Po vymotání se z města již by se dalo pokračovat po nádherné asfaltové stezce podél tratě, nyní lemované rozkvetlou omamně vonící řepkou.
Obloha by byla modrá, větřík sice trochu studený, ale v době kolem poledního by se vzduch už začal prohřívat.Prokličkovali bychom obcí Ostrožská Nová Ves a pokračovali třeba mírným stoupáním do Ostrožské Lhoty. Bylo by to sice proti větru, ale jinak pohodově, s minimem aut. A pak by přišla úžasná věc, další místní cyklostezka - nikoli cyklotrasa! - asfaltečka jen a pouze pro pěší a cyklisty - z Ostrožské Lhoty do Hluku (pokračuje i do Dolního Němčí), ale jak se znám, my bychom byli zcela jistě hladoví a museli se zastavit v Hluku na jídlo. Kamča, znalec místních poměrů by zcela jistě doporučil sezení venku, v hospodě, kde vaří meníčka za dobrou cenu obrovské porce.
Posilněni bychom vyjeli do Boršic u Blatnice, stoupali bychom mezi "řepkovýma polama".
V Boršicích by nám nezbývalo nic jiného, než uhnout doprava, jet 1 km po státní a protože bychom chtěli také zažít nějaké to opravdové stoupání, vyjeli bychom si na Suchov. Odměnou by nám pak bylo klesání do Velké nad Veličkou. Ovšem, jak se to vezme, protože bychom si zcela jistě museli obléct všechny zimní doplňky a dojeli bychom do Velké zmrzlí jako preclíci. Ale třeba by tam byla cukrárna, ve které bychom doplnili ztracené kalorie a někteří se i zahřáli studeným pivem. Velká by nás asi co do architektury obce silně zklamala, úpravné to asi mají jen kolem kostela. 
Když bychom zvolili směr Louka, nezbývalo by nám než jet po hlavní silnici. Je to totiž jediná místní silnice. Zde všímavé cyklisty zaujme místní kaplička. Je krásně opravená, kdo chce, může do ní vlézt a zazvonit si na zvonek. No možná to až tak libovolné není, ale každopádně zvon i se špagátem je volně po schůdkách zvenčí přístupný. V obci Blatnice pod Sv. Antonínkem by se dalo přemýšlet, zda vystoupáme na Sv. Antonínek, nebo zvolíme lenivější variantu - jen projet obcí, ze které je hned zřejmé, že v okolí se pěstuje víno. No lenivější varianta by tentokrát asi vyhrála pokračovali bysme po silnici do Ostrožské Lhoty a podél dráhy do Ostrožské Nové Vsi, čímž by se kruh pomalu uzavřel. Ale nemusel by ještě úplně, protože i zde je další volba - projet kolem Ostrožských pískových jezer k lázeňskému mokřadu, do Kostelan nad Moravou. Přes les (bohužel i kolem jezer) bychom museli zdolat nepříliš dobrou - ba přímo škaredou terénní cestu, ale hned za řekou už je opět bezvadná cyklostezka. K pohledům na různé soutoky, které jsme kdy viděli, bychom mohli přičíst soutok Olšavy s Moravou...
Řidič by zřejmě ujížděl podél Moravy do Kunovic, aby zde vyzvedl auto a ostatní by mohli jet přes Staré Město téměř pořád po cyklostezce až do Modré. Ujelo by se cca 80 km.
2. Cca v 9,30 hod vyjíždíme do slunečného, ale nikterak teplého dne. Naším prvním postupovým bodem je Bunč. Jedeme přes Velehrad, na Salaš, po asfaltové cyklostezce mírně stoupáme, podél Bunčovského potoka, krásným aerobním tempem, protože si dokážeme během jízdy i povídat. Na křižovatce mnoha turistických cest, ve známé restauraci Bunč se občerstvujeme a čekáme se navzájem. Čekání je příjemné, na venkovním posezení, na sluníčku. Sjíždíme a pak zase stoupáme k Ranči Kostelany.
Cca 2 km za rančem se od hlavní skupiny odděluje Hanička a Alena, vytváří svoji sólo skupinku, míří Kudlovskou dolinou do Starého Města. My ostatní pokračujeme přes Vrbky, míjíme dřevěný větrný mlýn po levé straně silnice, projíždíme Těšnovicemi, Kotojedy a zastavujeme se v Kroměříži v uličce před náměstím, kde v zahrádce restaurace obědváme. Jsme v závětří, praží na nás slunce, vychutnáváme si oběd a krátce relaxujeme. Náš následný pokus projít si zahradami ztroskotal - nejen že tam nemůžeme jet na kolech, to bysme pochopili i přijali, ale dokonce tam nesmíme kolo ani vést. Dobře jim tak, necháme tedy jejich zahrady nepovšimnuty. Jedeme k řece Moravě, po cyklostezce kolem ní jedeme jen ale kousek, odpoutáváme se od ní, děláme zábližku mezi rybníky, projíždíme romantickým lužním lesem. Učarují nás rozkvetlé medvědí česneky i jejich pronikavá vůně.
Jedeme do Záhlinic a podél tratě do Tlumačova. Je zde prašná, ale pěkně ujetá stezka, v Kvasicích přejíždíme Moravu zpět na pravý břeh a kolem zámečku po okresních silničkách šlapeme k Otrokovicím. Tam se vracíme na levý břeh Moravy, míjíme cyklistickou, plně obsazenou restauraci a po nové cyklostezce ujíždíme do Napajedel. Zde nás trasa vede městem, využíváme toho k návštěvě cukrárny, po krátkém zakufrování nacházíme správnou uličku a jedeme zase k Moravě, za Napajedly ji přejíždíme a podél Baťova kanálu jedeme až do Starého Města. Tento úsek je značně frekventovaný - přeplněný cyklisty, bruslaři i chodci. Je to zkrátka silně příměstská cyklostezka se všemi svými pozitivy i negativy. Pro nás tedy spíše negativy, protože hustota provozu je až obtěžující.
Průjezd Starým Městem je komplikovaný, protože se zde konají motocyklistické závody, řev strojů je slyšet do daleka a v zatáčce kousek od Intersparu i vidíme projíždějící závodníky.
Ze Starého Města do Modré jedeme po již známé, poli vedené cyklostezce. Ujeto 80 km.
8. 5. 2011, neděle
Předpověď počasí na dnešní den není valná a ranní obloha ji jen potvrzuje. Je zamračeno, jen jen sprchnout. Ranní kávička se proto protahuje, nikam nespěcháme, ven nás to ani moc netáhne. Až tak kolem 10,30 se očesaná skupinka vydává na dnešní trasu. Vlastně jedeme jen čtyři - Miloš a Dušan a já s Liduškou. Kamča s Editkou zamířili již směr Brod a ostatní lenošivě předstírali choroby.
My jsme tedy statečně osedlali kola a vyrazili obdobným směrem jako včera, tedy k Velehradu a pak vzhůru do Chřibů. Zase na Salaš, na rozcestí vlevo a pak zase vlevo, prudkým stoupáním na Vlčák. Občas je cesta tak prudká, že kolo vedeme pěšky. Aspoň nemůžeme minout několik kvetoucích půvabných orchidejek. (Znalé prosím o případné doplnění či opravu).
Na Vlčáku nás místní vytyčovači tras trochu zmátli, protože možná ze srandy směrovník byl otočen o 180stupňů. Tedy Cetechovice na značce vedli doprava a dle mapy přitom byly nalevo. Neznaje místní poměry a cyklostezky se naši pánové chvíli domnívali, že je to zde třeba značeno jako na dálničním obchvatu, ale nebylo. Značka byla prostě umprtajč. Hoši na to záhy přišli a své zjištění si ověřili i u právě přijíždějícího cyklisty. Tak tedy už s naprostou jistotou jsme se vydali správným směrem a sjeli si do sedýlka nad Cetechovicemi a dali se po silničce vlevo. Byly nádherné rozhledy, fučelo silně, ale zcela výjimečně do zad. Zavzpomínat do Chvalnova jsme zajeli společně s Milošem - na jeho pracovní začátky zde, touto zábližkou jsme se přesunuli do Střílek, kde všude také ležely Miloškovi vzpomínky jedna vedle druhé a nostalgicky na nás koukaly. S hladem v útrobách jsme vystoupali nad Střílky a mířili jsme do Koryčan, kde na nás na náměstí čekala hospůdka s jak jinak - venkovním posezením. Náměstí i hospůdka byly pusté, až po chvíli nás přišla posílit další skupinka cyklistů. Teplo vypadá jinak, mraky se honily, vypadalo, že déšť nás neobejde. Hoši se poněkud tajemně bavili o dalším směru naší jízdy, ale nám stejně bylo jasné, že odsud se jinak než jízdou do kopce nedostaneme. Nějak na nás ženskou část peletonu začala padat únava, ani oběd a odpočinek moc nepomohl. Zima nám také nepřidávala na energii a blížící se déšť jakbysmet. Statečně jsme ještě vystoupaly podél potoka Stříbrník ke Křížku, Pod kazatelnou pokračovaly daleko za chlapci k rozcestníku na Pile. Ale ač unaveny, neměly jsme takové problémy jako např. Dušánek, který v přežranosti nasadil tvrdé smrtelné tempo 3 km/hod při stoupání do kopce a málem v sobě neudržel oběd. Pak trochu zvolnil a ustál to. Aspoň pocítíl, jak nám někdy ouvej bývá, nikoli proto, že bychom toho moc snědly ale u nás to bývá z pouho pouhé totální vyčerpanosti. To se ovšem neuznává. U rozcestníku Na Pile jsme se s Liduškou domluvily, že již to dále nebudeme hrotit, necháme pány vyblbnout se do kopců a samy jsme zvolily trasu podél potoka na Smraďavku.Cesta byla krásná, konečně jsme se zase mohly chvíly kochat a pak si to vystoupaly jen od Smraďavky po silnici na hlavní a odsud sjeli do Buchlovic. Usadily jsme se v hospůdce na náměstí a čekaly sotva 10 minut, když se objevili pánové, kteří si dali zábližku kolem soch Cyrila a Metoděje, které jsou již ovšem dávno přemístěné od staré cesty na Hradiště na jiné, bezpečnější místo... Přes Břestek a Tupesy se vracíme do Modré. Z Tupes je nádherná papežská cyklostezka až do Modré. Vzorově hladký asfalt, člověk na něm přímo vidí ty zástupy věřících vinoucí se k Velehradu...
Ujeto 65 km.
