Pozdní datum Velikonočních svátků a k tomu úžasná předpověď počasí rozhodla o tom, co letos budeme během nich dělat - kola zase už docela dlouho zahálela, je třeba je oprášit. Slibovaných 24-25°C mne přimělo nachystat si opalovací krém, přibalili jsme i plavky. V dubnu jsme se ještě v přírodě nekoupali! A místo našich toulek jsme vytvořili tak nějak během týdne - minulý pátek jsem byla na zajímavé služební cestě ve Valašském Meziříčí a jízda místní krajinou (tehdy jen autem) mne nadchla. Fakt je v podbeskydí nádherně! Pak stačilo si náhodou přečíst si článek o místních skvělých nových cyklostezkách podél Bečvy a plán se začal měnit ve skutečnost. Dušánek dokázal během krátké doby trasy na tři dny připravit a řekli jsme si, když není problém se ubytovat na cestách po Asii, proč bychom to nezkusili i v domovině, kde máme jednu nezpochybnitelnou výhodu - dorozumíme se.
Přesně dle plánu, tj. v 8 hod ráno jsme autem, s koly na střeše, vyrazili po dálnici směr Přerov. Seděla jsem na místě spolujezdce, slunce pralo přes naše tónované ( tj. špinavé ) čelní sklo dravou silou, rozpouštěla jsem se. Po čtvrthodině jízdy jsem to už nevydržela a nasoukala se na zadní sedadlo, kde jsme měli naskládané brašny, pití, přilby... Přilby?! Moje tu jaksi nebyla. Divné. Nebyla na brašnách, vedle brašen, pod brašnami ani na zemi. Můj dotaz na Dušánka: "tys mi nevzal přilbu?" ho lehce nadzdvihl ze sedadla a varovné: "jak nevzal?! Alespoň o něco se staráš ty, ne!" bylo jasnou odpovědí na první malý problém. Na mé opatrné "však můžu jezdit bez přilby" zavrčel: "to tedy nemůžeš..." A bylo významné ticho. V Holubicích se otočil a neslavně jsme se vraceli domů... Přilba kupodivu nebyla nikde před vchodem do domu, na schodišti, ve výtahu, čekala na skříňce v předsíni.
A tak jsme si výjezd zopakovali, tentokrát už načisto. Po cca 20 km jízdy Dušánek prolomil ticho slovy: "ta půlhodina nám bude chybět", a posléze, cca 30 minut před Přerovem prohlásil: "už jsme mohli nasedat na kola". Je to pravda. Tu půlhodinu vlastně už nikdy nedoženeme, alespoň na tomto výletě ne.
V Přerově jsme auto ponechali na sídlišti a vyrazili směr Valašské Meziříčí. Už jen výjezd byl pro brňáky něco, co je hodné obdivu. Městem a pak i kus za ním jsme jeli po dvouproudé cyklostezce až do Kozlovic. Pokračovali jsme do Radslavic a stoupali do Pavlovic u Přerova, kde nás čekalo první KPČ, zámeček, hezky opravený, v němž byl domov důchodců.
Projeli jsme si parkem a obhlédli ho ze všech stran, výzdoba nám připomněla, že fakt jsou Velikonoce. 
Pokračovali jsme na Šišmu a Bezuchov po krásných silničkách, s minimálním provozem. Do Žákovic jsme se dostali kolem dalšího domova důchodců, také byl malebný a zde jsme naznali, že pokud bychom v takovém domově skončili spolu s ostatními turisty,tak by to zas až tak špatné nebylo. Naplnilo by se to krásné z puberty rovnou do senility ... a společně!
U kapličky ze 7mi lípami, památkou na 30.ti letou válku, jsme se rozhodli nejet na Žákovice, ale ještě pokračovat na Horní Nětčice a pak Býškovice. Bylo tu nádherně. Rozhled do daleka, kvetoucí aleje místního národního stromu - švestky - a také třešní.
V Býšovicích nám skupinka chlapců s hrkačkami připoměla, že je poledne a zvony jsou v Římě. Při naší jízdě se opět potvrzovalo cyklistické pravidlo - vždy a všude se jede proti větru. V našich končinách severovýchodní vítr nebývá zase tak častým jevem, ale dnes se docela rozvášnil a během dne stále zesiloval. Na Kelč jsme už nejeli, začínali jsme být docela vyčerpaní a těšili se na oběd ve Valašském Meziříčí, tak jsme si to střihli přes Kunovice, ovšem, při cestě z kopce jsme také museli šlapat. Cesta po hlavní teď v sobotu se docela dala, provoz nebyl tak strašný.
Po výborné svíčkové v hotelu hned na kraji Meziříčí, Abácie, (ale byl drahý, víckrát bysme tam nešli), jsme najeli konečně na stezku kolem Bečvy, jeli jsme po pravém břehu, proti proudu, tedy do kopce a proti větru. Jak jinak. V Mladé frontě jsme si přečetli pro nás aktuální článek o tom, jak je cyklostezka Bečva nenáročná, je i pro začínající cyklisty. My jsme makali jak diví a lepší průměrnou rychlost než 13,5km/hod jsme nedosáhli. Dost slabota, co?!
Přes Jablůnkov jsme mířili do Vsetína, asfaltovou cyklostezku na chvíli vystřídal i terén, ale bylo sucho, stezka byla uježděná a také měla něco do sebe...
Pomalu nastával čas starat se o ubytování. První možné jsme měli poznačené, že by mohlo být v Beefu, tedy v Hovězí. A hned druhý telefonát vyšel. Pan Tydlačka z Ubytovny s domácí kuchyní nás po poradě s manželkou přijal a bylo to tam veskrze milé, přátelské i cenově přijatelné. A jejich domácí kyselica, kterou nás hladové a znavené pohostili, byla víc než skvělá! http://www.ubytovaniutydlacku.estranky.cz/
Do osmi hodin večer jsme vydrželi být vzhůru, ale déle ne. V nohách jsme měli 74 km, většinou proti větru, první část vedla docela vlnitou krajinou, teploty vzduchu nastoupali maximálně do 19°C, no, docela nás to zmohlo.
24. 4. 2011 - neděle Velikonoční
Ráno bylo slunečné, ale docela chladné. Po snídani, v 8.00 hod vyjíždíme směr Huslenky. Cyklostezka Bečva je již plynule navázaná, projíždíme po krásném asfaltu jednotlivými vesnicemi. Cyklostezka je natolik nová a čerstvá, že ještě není označena směrovými tabulemi, jen na zemi občas zahlédneme značení, které nám potvrzuje, že opravdu jsme na cyklostezce a neodbočili jsme někam jinam. Více než toto nám ale vadí, že nevíme, kolem kterých vesnic projíždíme. Tedy mi to víme, díky Dušánkovi, ale ty cedule a tabule nám přesto chybí. Zlobit se nemůžeme, cyklostezka se slavnostně otevírá až 3. 6. 2011.
Projíždíme tichou ranní, nedělní krajinou, stráně jsou rozkvetlé, na sjezdovkách zahlédneme ale i pruhy sněhu...
V jedné chvíli míjíme docela obrovské parkoviště, jeho rozměry nás překvapují, to zde čekají takový nápor bruslařů a cyklistů? Záhy jsme pochopili, proč ho zbudovali. Kvůli přírodnímu koupališti - mezi Novým Hrozenkovem a Korolinkou je vybudováno v r. 2009-2010 zcela nové koupaliště, štěrkopískové.
Je nádherně čisté a bez lidí svěží. Pokud se parkoviště zaplní a třeba jen půlka lidí si sem lehne, bude po romantice. Smočím ruku, voda je víc než ledová. Škoda, takové dubnové koupání by také nebylo marné, abychom překonali rekord získaný loni u Jindřichova Hradce na písečňáku...
Míříme do Velkých Karlovic, jsme tu cca v 11 hod a Velikonoční radovánky jsou zde v plném proudu. Ochutnáváme trdelník - tak božský jsme nikdy nikde nejedli, prohlížíme zdobení perníčků, vajíček, posloucháme dudáka, prohlížíme dřevěný kostelík.
Sluníčko docela praží, ale chvilkama zafouká hodně studený vítr. Obloha se nebezpečně mračí, vyjíždíme odsud a zkrápí nás pár kapek. Cyklostezka začíná být přerušovaná, vždy kousek je a pak zas chvíli mezera.Je již výhodnější jet po silnici než se vyčerpávat přejížděním z pangejtu a zas na něj... Provoz není velký, ale hrozba deště je zase o něco větší. U Leskové dokonce chvíli čekáme v autobusové zastávce, než největší slejvák přejde. Pak již stoupáme přes Makovský průsmyk po hlavní silnici na Bumbálku. Nad Makovem je docela pěkná bouřka, nám se zatím vyhýbá. Jedeme v krátkém rukávu, stoupá se nám docela dobře, na Bumbálce se zase schováváme do autobusové zastávky a oblékáme zimní doplňky, všechny, co máme - je tu 9°C a čeká nás docela dlouhý sjezd. Během něho 3x zastavujeme, abychom nezmrzli na kost. U přehrady v Horní Bečvě začíná zase cyklostezka. Velice rádi opouštíme hlavní silnici, ne kvůli provozu, který dnes není tak strašný, ale kvůli tomu, že končí sjezd. Opravdu, slyšíte dobře, dnes je sjezd hodně hnusná záležitost.
Míjíme Bečvy Horní, Prostřední i Dolní, těšíme se do Rožnova pod Radhoštěm. Procházíme si místní známý skanzem, nabízí zde spoustu velikonočního zboží i domácích lahůdek, ale my jsme přecpaní ještě od oběda, který jsme měli hned v Horní Bečvě. Ve skanzemu jsme na důchodcovský lístek. Kupoval je Dušánek, paní v okénku na něj vybafla: "jste důchodce, že?!" a už mu dala lístek. Tedy dva. I pro manželku. Byla jsem od něj 10metrů a ještě zády, tak jistě proto se to mohlo stát!
Déšť ukončuje naši návštěvu skanzemu, opouštíme ho docela utahaní a nastupujeme na poslední úsek naší dnešní cesty. Škoda, že si ji nemůžeme víc vychutnávat, docela reálná hrozba deště nás pohání vstříc Valaškému Meziříčí, kde máme dnes spát. Máme štěstí, volno mají hned v prvním penzionu, kam voláme. http://www.volny.cz/bundar/. A protože je to z našeho seznamu ten nejlevnější, tak neváháme a hned majiteli nahlašujeme, že kolem 18 hod nás tam má. Nebylo to přímo v Meziříčí, ale v jeho okrajové částí Krhová. Dešti jsme neujeli.
První silnou spršku jsme přečkali pod mostem, pak již v pláštěnkách jsme pokračovali dál, největší slejvák ale přišel těsně poté, co jsme se ubytovali. Levně, v prostorném trojlůžkovém pokoji, s velkou televizí. Tu jsme obzvláště využili, když jsme ji sledovali z postele. Jedním okem jsem shlédla počasí na další den a to bylo vše... Superstar si mohli zpívat jak chtěli, já, ale ani Dušánek jsme je už neslyšeli.Tento den jsme ujeli 77 km.
25. 4. 2011 Velikonoční pondělí
Mlha, 7°C, bezvětří. To je pondělní ráno. Dle plánu si prohlížíme centrum Valašského Meziříčí, je tiché, pusté, pěkné. A překvapuje nás cukrárna na náměstí otevřená již v 8.00 hodin. Tomu nelze odolat, hřešíme a dáváme si čaj a zákusky (to netušíme, že na dlouhou dobu je to poslední jídlo). Čteme si informační tabuli a zjišťujeme, že jsou zde dva zámky, Žerotínů
a Kinských
, tak kolem nich projíždíme.
Mlhou pokračujeme v jízdě, kopírujeme po silnici nedaleké koryto Bačvy, přes Hustopeče nad Bečvou
(musíme opustit cyklostezku, protože není zpevněná a je značně rozbahněná).
Pak se na ni vracíme a troufáme si jet kolem štěrkopískových rybníků a tratě, udělali jsme dobře, bylo to moc hezké a díky propustnému podloží nebahnité.
Cyklostezka pokračuje směrem na Skaličku a Ústí, až pozdě si čteme, že ve Skaličce je větrný mlýn, takže ten nám zůstává na příště. V Ústí obdivujeme bruslařskou dráhu, která vede prý až do Skaličky, ale my jsme přijeli po silnici.
V Teplicích nad Bečvou šlapeme ke Zbrašovské aragonitové jeskyni kolem lázeňských domů a zřídel. Máme štěstí, i když je pondělí, jeskyně je otevřená a za čtvrt hodiny začíná prohlídka. Jeskyně moc krápníkovou výzdobou nesluje, poté co jsme byli na Macoše a v Postojné, tak tuto si spíš jen odškrtáváme jako splněnou.
Po poledni míříme do Hranic s tím, že se někde ve městě najíme.
Křížem krážem projíždíme centrum, zajíždíme až k panelákové výstavbě a všechny hospody jsou zavřené. Hm, s povděkem vzpomínáme na kalorickou snídani. Hladoví opouštíme Hranice směrem na Týn nad Bečvou, ale na Helfštým pro nedostatek času a smrtelné vyhladovění nestoupáme. Zachraňuje nás Pizzerie v Lipníku nad Bečvou. Dávám si jak jinak - pizzu - ale ta je skvělá! Těsto dle domácí receptury a lepší pizzu jsem nejedla.
Lipník jsme si objeli a je to překvapivě starodávné a pěkné historické město.
Během oběda se začalo zatahovat, moc jsme si dnes slunné oblohy neužili. Cyklostezka mezi Lipníkem a Přerovem je široká, téměř všude s novým asfaltem, s několika restauraci přímo u ní. Počasí se bohužel kazí hrozivě rychle, tak místo abysme si užívali tohoto úseku, opět spěcháme - teď již k autu. Cyklostezka je v tuto dobu docela plná cyklistů, bruslařů, mamin s kočárky. A to je chladno a bude pršet!
K autu přijíždíme na poslední chvíli, cca 10 min v něm sedíme, než se dají naložit kola.
Jsme unavení, ale vyrochnění. Cyklostezka Bečva je skvělá, Brno s těmi svými se může jít bodnout! Poslední den jsme ujeli 68 km.
