Koniklece na Kamenném Vrchu

Počasí nám stále nedovoluje vyrazit na kolový výlet, je sotva 8°C, fouká vítr, tak nedělní den využíváme alespoň k procházce po rezervaci na Kamenném Vrchu. Množství aut zaparkovaných před ní napovídá, že opravdu už asi je čas konikleců, že už snad kvetou. Prvních pár metrů si myslíme, že jdeme příliš brzy, nejbližší loučka je suchá pustá. Ale pak to začne: jeden krásný chlupatý chomáček a pak už další a další fialové hebké kvítky.

Jsou jich zde sta, tisíce, desetitisíce. Jdeme po cestičce ale i na ní jsou, vidíme je všude kolem sebe v nepřeberném množství.

Teprve začínají kvést, jsou čerstvé, svěží, včelky jen sem tam v jejich kalíšcích, protože je opravdu ještě zima. Jsme rádi, že jsme se rozhodli zpestřit si nedělní poledne tímto způsobem.

Zahajujeme cyklosezónu

13. 3. 2011, neděle - na kole kolem Brna
Počasí slibovalo krásných 15°C, slunečno a nohy nám už nedočkavostí přímo kmitaly. Je skoro půlka března a my jsme doposud kola měli zazimované, což je nutné neprodleně napravit. Oprášili jsme z nich vrstvy prachu, Dušánek provedl jejich precizní zprovoznění, předjarní vyčerpávající přípravu k celoročnímu provozu - dofoukl je. Ovšem jen lehce, protože benzinová pumpa je přece nedaleko. Na značně měkkých gumách jsme k ní naštěstí v pořádku dojeli a pak už natěšeně vyrazili vstříc prvním jarním kilometrům. Po dalších pár metrech jízdy mi kolo připomnělo, že při posledním píchnutí na podzim mi pánové vsadili do pláště zřejmě větší duši, takže má jízda i po hladkém asfaltu připomínala jízdu po pražcích či po panelech. Ale jet se dalo. Když jsem to zaurgovala u Dušánka, jen podotkl, že předloni s podobnou závadou odjezdil celou sezónu, tak co si stěžuji hned na prvním kilometru...
Jedeme směrem Komárov, na cyklostezku vedoucí k Olympii, ovšem uhýbáme na Přízřenice, přijíždíme k Vídeňské a ajhle, při loňských opravách přerušili naši oblíbenou přechodovou trasu na Moravany - kolem celé tramvajové tratě jsou svodidla. Tak se vracíme k Brnu a potupně podcházíme silnici podchodem, který světe div se, není bezbariérový. Nepočítá s kočárky ani s cyklisty. Takový občané tu nechodí, prohlašuje Dušánek.
Stoupáme k Moravanům a je podivuhodně teplo. V Moravanech odkládáme svršky a stoupáme do kopce směrem k Nebovidům. Na kopci potkáváme rozjařeného cyklistu, který je nám sympatický - vytahuje šál a omotává si ho kolem krku -  taky jeden z těch, který rozumně nasazuje při sjezdu zimní doplňky.
Pokračujeme na Střelice a Troubsko, je zde nádherně vyhřáto, jedeme za větrem a sluníčko fakt hřeje. Následují Popůvky, rozhodujeme se, že původní varianta jet rovnou do Bystrce k Obi je příliš krátká na toto krásné počasí, odbočujeme k Žebětínu. Kocháme se pohledem na něj a z chatařské kolonie kolem nás prohrčí dva cyklisti a směřují napříč silnicí po polňačce vzhůru do kopce. Zaslechneme útržek jejich hovoru - jedou k okruhu Velké ceny. Neplánovaně se rozhodneme je následovat. Stoupáme do mírného kopce, odbočujeme do prava kolem chatek a zbytky asfaltky se ztrácejí. Je tu trochu měkko, ale žádná hrůza. V koutku mozku se mi ozývá varovná myšlenka - dali jsme si předsevzetí, že první jarní jízda bude pohodová, jen po asfaltkách, bez bláta. Ale to tady přece není... je tu jen lehce měkký terén. Vjíždíme do lesa, cesta je mírně do kopce a měkký terén se občas rozbředne až do blátíčka. Umně se mu vyhýbáme a statečně šlapeme. Vracet se přece nebudeme - a nakonec, je tu krásně. Les je stroze zimní, všude kolem hnědé loňské listí, listnaté stromy holé, jehličnaté ještě jaksi nesvěže smutné. Ale jsme v lese! Cesta se chvilkově mění v kalužnatou blátivou, musíme i slézt z kol, tlačit je lesem, matláme se v blátíčku, máme už špinavé boty i pláště kol. Ale jsme v lese! Dýcháme ten svěží vzduch, užíváme si toho, že je nám teplo, že nefouká a že jaro je za humny. Na pasece jezdí dívka na koni, pohupuje se v sedle s ladnou elegancí, rovná záda, vztyčená hlava...
A jsme u Velké ceny, na asfaltce klacíky čistíme kola i boty. Zatáčíme směrem k Ríšově studánce a odtud lesní asfaltovou cestou nejprve ještě trochu stoupáme a pak již jen klesáme do Bystrce. V údolí je chladno, potok je místy ještě pokrytý ledem.
Následuje KPČ ve Čtyřlístku u OBI, kde si prohlížíme kytky, hledáme, jakou květenou osvěžíme naši zahrádku. Žádnou! Dušánek potřebuje něco, co plodí, z čeho je užitek - tj. co se dá sníst...
Je kolem 16 hod, sluníčko již moc nehřeje, na obloze jsou bílé cárance, které ho navíc překrývají. Už docela rychle se snažíme jet přímou cestou domů. Najednou to nějak nejde, jedeme proti větru, který zesiluje, síly mi kvapem ubývají. Najednou cítím ve všech svalech ty ujeté kilometry a už se moc těším domů.Testnem cyklostezku po Hlinkách k Mendláku, ale nějak se tam ztrácí, sjíždíme dolů na Hybešku a pak již kolem Tesca domů.
Najeli jsme 49 km, což na první vyjížďku není tak zlé. A i když je 13.tého, v pořádku jsme se vrátili domů - což je vždy nejdůležitější!
P.s. Škoda, že jsme si s sebou nevzali foťák. I na tak chronicky známé trase, je vždy co fotit...